Spolek pro obnovu tělesné zdatnosti
Vytvořil:
© 2010 B.A.T. Program s.r.o.
KdeKdyJak.cz

Běh pro zdraví nebo "trénink"

Pražský maratón a další městské běhy s účastí tisíců běžců jsou fenoménem dnešní doby. Před čtyřmi pěti desítkami let jsem potkával ve Stromovce i jinde především ty, co vrcholově či výkonnostně závodili, dnes je to spousta běžců bez ambicí na vrcholovou výkonnost všech věkových kategorií.
Mnozí u nich však mají jedno společné, ať již dané vnitřní motivací nebo tlakem sportu propadlému okolí včetně firemní kultury. Snahu se zlepšit, které jsou ochotni obětovat více, než si zaslouží a než je pro jejich organismus únosné.
Právě pro tuto kategorii vzniklo mnoho webových stránek, kde se nabízejí tréninkové plány, vypracované na dálku, bratru i za 1000 Kč. Kromě toho denně upozorňují na spoustu věcí, bez kterých se žádný „rozumný“ běžec neobejde – počínaje obuví, přes funkční dresy až po sporttestery s navigací, různé aplikace do mobilních telefonů a mnoho dalších zbytečností.
Samozřejmě je rozdíl, jestli někdo běhá pro zdraví a někdo trénuje, aby si zlepšil maraton z 3:20 na výkon třeba těsně pod tři hodiny, ale…
Můj kamarád a vynikající lékař s dlouholetou praxí u sportu mi vždy říkal nad bolavými achillovkami:
„Živíš se tím? Ne! Tak běhej jako každý rozumný člověk pro zdraví, na to ti stačí jít si třikrát týdně dvacet třicet minut zaběhat na dobrý pocit. To je běh pro zdraví, všechno ostatní se zdravím nemá nic společného“.
Jestliže si řekneme, že pro běžného člověka je krom jiných pohybových aktivit tou normou třikrát týdně třicet minut běhu na pohodu, tak pochopíte, co tím chci říci.
K tomu nepotřebujete ani pronační nebo supinační, minimalistické či jaké botky, k tomu stačí slušné běžecké boty, které vám budou dobře sedět. Při tomhle běhání nikdy nebude mít problémy s achillovkami, okosticemi, únavovými zlomeninami a dalšími běžeckými bolístkami vznikajícími z přetížení. Budete skutečně běhat pro své zdraví a bude vás to bavit. Nebudete potřebovat kompresky, protože vás po tréninku ani při něm nebude nic bolet, takže pak nemusíte číst články typu jak si správně oblékat kompresky a můžete si dát v klidu pivo (jako zdroj vitaminů skupiny B a minerálů ho přes obsah alkoholu nelze zatracovat).
Nemusíte si měřit tep sporttestrem, stačí si ho zkontrolovat palpačně po doběhu, pokud po tom náhodou zatoužíte. Natož kontinuálně monitorovat svůj trénink pomocí nějaké mobilní aplikace. Nebudě vás trápit, že jste nesplnili tréninkový plán, za který jste zaplatili.
Budete v pohodě.
Na druhou stranu je pravda, že kromě počátku, se nezlepšíte tak, jako ti, co tomu obětují více. Ale jen vy musíte vědět, jestli má pro vás smysl protrápit se maratonem za tři hodiny a mít pocit, že jsem překonal sám sebe a pak se z toho dávat měsíc dohromady.
Pokud ano, pak přemýšlejte o tom, zdali vám to stojí za to. Vždy je potřeba uvažovat v několika rovinách a vnitřní motivace ke zlepšení, byť z pohledu vrcholového sportu směšného, má zase něco do sebe z hlediska morálně-volních vlastností a něco o jedinci (pozitivního) vypovídá. Koneckonců, když jeden z prvních holandských judistů mohl poprvé absolvovat „kempy“ v Japonsku, divil se, kolik je tam dobrých judistů, kteří by vyhráli olympiádu či mistrovství světa a přitom nikdy nesoutěžili. Judo pro ně byla cesta k osobnímu zdokonalení, nikoli prostředek k dosažení co nejlepšího soutěžního výsledku. Je tu však jeden rozdíl, jejich filozofie, přes náročné tréninky pro „nic“, kromě cesty, jim umožňovala být zdravý. Kdežto v našem případě jde mnohokráte o prestiž hodnocenou vnějším prostředím – tedy ono zlepšení na tři hodiny v maratonu není cesta, ale cíl. Vlastně tyto spolky okolo Prague Maraton a jiné působí jako novodobé náboženství pro určitou kastu lidí, která tím žije a která je pro to ochotna obětovat nemalé finanční prostředky za zbytečnosti a v neposlední řadě i část svého zdraví. Z tohoto pohledu přestavují pro firmy zapojené do běžeckého byznysu dojnou krávu ve smyslu SWOT analýzy. A dojnou krávu je třeba dojit, dokud dává – proto potřebujete tréninkový plán, proto potřebujete sporttestr s navigací, aplikaci do mobilního telefonu, samozřejmě chytrého, které musí být ve speciálním pouzdru na paži, kompresní podkolenky, zimní a letní elasťáky, vyšetření došlapu, five fingers a minimalistky a mnoho dalších zbytečností. Věřte, tři hodiny zaběhnete při rozumném pobíhání i bez toho všeho. Když si přečtu článek typu „běžela jsem a padla, pak si léčila 14 dní tohle a tohle“, nevím, jestli je to oslava novodobého hrdinství nebo blbosti. Vzhledem k tomu, že historie zná pojem Pyrrhovo vítězství, tak minimálně jde o tenhle typ vítězství a pak je otázka, zdali za tu cenu skutečně stojí – na rozdíl od skutečné bitvy.
Na závěr jen vzpomenu fejeton, který byl kdysi uveřejněn v Atletice, jehož autorem byl možná Ivo Domanský, možná někdo jiný, nepamatuji si, ale popisoval rozdíl mezi běžcem pro zdraví a „těmi druhými“. Zatímco první přiběhne domů, otevře si pivo a vykládá manželce, že na louce viděl srny, na mýtině u posedu zastihl v choulostivé situaci sousedku nikoli s manželem a kvetou už nevím co, ten druhý doběhne domů, do deníku si napíše tempo a kilometry, k tomu tep a vypíše vše, co ho bolelo a poté si jde dělat automasáž bolavých achilovek. K tomu asi není co dodat.