Spolek pro obnovu tělesné zdatnosti
Vytvořil:
© 2010 B.A.T. Program s.r.o.
KdeKdyJak.cz

Funkční vyšetření - co nám řekne a kdy má smysl?

Funkční zátěžový test provádí dnes řada pracovišť v cenách od 600 Kč bez DPH, namátkou laboratoře FTVS UK, CASRI, oddělení TV lékařství v ÚVN a další pracoviště sportovních lékařů. Metodika vyšetření je standardizovaná, takže při správné kalibraci přístrojů jsou výsledky z jednotlivých pracovišť porovnatelné. Účelem celého vyšetření je posouzení aerobních a anaerobních schopností organismu a určení ventilačního ANP a zón pro další trénink.

Test se provádí buď na běhátku nebo bicyklovém ergometru. Pro běžce má pochopitelně větší výpovědní hodnotu test prováděný na běhátku, stejně jako pro běžce na lyžích apod. Obsahem zátěžového testu by mělo být i určení základních antropometrických parametrů včetně tělesné skladby (% tělesného tuku, aktivní tělesná hmota atd.) a vitální kapacity plic. Poté následuje vlastní test. Podle vybavení laboratoří máte buď na obličeji masku, nebo náustek a nos je stisknut kolíčkem (nikoli na prádlo). První fází je rozcvičení, standardně 2x 4 min na dvou různých rychlostech. Poté následuje vlastní test, kdy běhátko má sklon 5° a rychlost se zvyšuje každou minutu o 1 km/h. Celý test by měl trvat nejméně 4 min., ideálně kolem 6-8 min. Důležité je zvolit vhodnou počáteční rychlost, např. výkonní atleti začínají na 14 km/h a končí na 20-21 km/h. Pro získání dat je vždy v dané rychlosti důležité dokončit celou půlminutu. Po testu se odebírá ve třetí minutě laktát, někdy jsou sledovány další parametry vnitřního prostředí, např. pH. Laktát je však základ. Po skončení vyšetření byste měli dostat protokol, kde máte zaznamenány veškeré svoje výsledky a doporučení pro další trénink, přičemž důležité je určení tréninkových zón – tedy aerobní, smíšené a anaerobní ve vztahu k rychlosti a tepové frekvenci a anaerobního prahu, který odpovídá určité hodnotě VO2 max. 
 
 
Co, která čísla znamenají?
 
VC – vitální kapacita plic, maximální objem vzduchu, který vydechnete po jednom maximálním nádechu, u sportovců se pohybuje kolem 115-125 % náležité kapacity
FEV1 – objem vzduchu, který po maximálním nádechu vydechnete za 1 sekundu, také je u sportovců nad normou
TF – tepová frekvence, sportovci mají obvykle nižší ranní klidovou frekvenci
V – minutová plicní ventilace = kolik litrů vzduchu vydýcháte (vyměníte v plicích) za 1 min. Stoupá úměrně s velikostí zátěže, u běžců je 160 l/min, u běžkyň řádově 100 l/min.
VO2 – spotřeba kyslíku udává kolik litrů O2 je sportovec schopen spotřebovat za 1 minutu. Klidová hodnota je asi 300 ml/min., u dobrých běžců asi 5 l/min.
VO2/kg – spotřeba kyslíku na kilogram tělesné hmotnosti
VO2 max/kg – maximální spotřeba kyslíku přepočtená na kilogram váhy, důležitý ukazatel! Udává maximální množství kyslíku, které je schopen testovaný sportovec dopravit do organismu během stupňující se zátěže a které se i přes pokračování zátěže již dále nezvyšuje. U špičkových vytrvalců se pohybuje nad 80 ml/kg, u vytrvalkyň nad 75 ml/kg.
VO2/TF – tepový kyslík, což je množství kyslíku dopraveného při jednom srdečním stahu do velkého oběhu krevního. V klidu je to 4-6 ml O2, při maximální zátěži kolem 30 ml.
VEO2 – ventilační ekvivalent kyslíku, vyjadřuje, kolik vzduchu musí být proventilování, aby došlo k využití 100 ml 02. Je měřítkem ekonomiky dýchání a v klidu se pohybuje mezi 2-3 l.
RQ – respirační koeficient, udává poměr mezi vydýchaným CO2 a spotřebovaným O2. V klidu je 0,8, během zátěže roste tak, jak se zvyšuje koncentrace kyseliny mléčné. Dochází k vytěsnění CO2 z vazby na krevní bikarbonáty za vzniku laktátu. U běžců vytrvalců je po zátěži kolem 1,05.
LA – kyselina mléčná, jeden z ukazatelů anaerobního metabolismu. V klidu se pohybuje do 1,78 mmol, po zátěži 14-18. Důležité jsou dvě čísla, rychlost běhu a SF při koncentraci 2 mmol = aerobní práh a 4 mmol = anaerobní práh. Hodnoty LA závisí na účelném využívání aerobních schopností, tj. na efektivitě využití kyslíku. Ventilační anaerobní práh odpovídá 90 % VO2 max.
V každé slušné laboratoři by vám pak měli určit tréninkové zóny zatížení a tomu odpovídají tepovou frekvenci a rychlost.
Aerobní zóna odpovídá koncentraci laktátu po zatížení do 2 mmol. Z praktického pohledu je to volné běhání na nízké tepové frekvenci, které rozvíjí základní vytrvalost.
Smíšená aerobně-anaerobní zóna odpovídá koncentraci laktátu 2-8 mmol. Důležitou hranící je tu hodnota anaerobního prahu, na níž je trénink a rozvoj vytrvalosti nejefektivnější. Ale pozor, takovéto tréninky můžete absolvovat v přípravném období dva, nejvýše tři v týdenním mikrocyklu.
Anaerobní zóna je určena koncentrací laktátu nad 8 mmol. a v tréninku tomu již odpovídá tempově rychlostní práce a trénink speciální vytrvalosti.
 
Pro koho má vyšetření smysl?
 
Odpovězme tedy na druhou otázku z titulku. Má vyšetření smysl? Ano, má, zejména pokud máte nějaké výkonnostní cíle! A to ze dvou důvodů, jednak máte jistotu, že jste zdráv (zejména tam, kde umí snímat i průběžné ekg), a jednak, pokud umíte s výsledky pracovat, pomůžete to výrazně zefektivnit a racionalizovat váš trénink.  Samozřejmě, pro člověka, který si jde třikrát týdně dvacet minut zaklusat pro dobrý pocit a neměl nikdy zdravotní potíže a nechce závodit, to smysl nemá. Na druhou stranu, pro každého, kdo závodí na jakékoli úrovni, je dobré už jen pro tu zmíněnou prevenci.
 
Důležité je, pokud systematicky trénujete, i systematicky testovat. Ideální je provádět zátěžový test dvakrát ročně - na začátku zimního přípravného období (konec října) a poté v březnu/dubnu, při jarním přípravném období. Jednorázový test jsou vyhozené peníze, teprve řada vašich výsledků vám umožní sledovat růst výkonnosti a racionalizovat trénink.