Spolek pro obnovu tělesné zdatnosti
Vytvořil:
© 2010 B.A.T. Program s.r.o.
KdeKdyJak.cz

Pohled na české běhy na dlouhé tratě prostřednictvím statistiky

Už po léta jsou věčným evergreenem nářky nad stavem našich běhů. Je však situace skutečně tak špatná? Podívejme se na situaci objektivně za pomoci tabulek a statistiky. K analýze stavu v českých bězích jsem využil atletické tabulky a základní statistické zpracování. Sledovali jsme vývoj v disciplínách 3000 m, 5000 m a 10 000 m v ženské i mužské kategorii. Základem byly tabulky na www.atletika.cz, kde je uvedeno 20 až 22 nejlepších výkonů v České republice na tratích 3000 m, 5000 m a 10 000 m s uvedením data jejich dosažení. Tyto tabulky jsem dále zpracoval jednoduchou metodou – rozdělením do časových intervalů podle data dosažení výkonu, čímž jsem získal četnosti výskytu v těchto intervalech. Zpracování podle časového rozlišení ve čtyřech časových intervalech je uvedeno níže v tabulkách zvlášť pro ženy a zvlášť pro muže. Vzhledem ke zpracovávaným datům a vývoji dosahovaných časů jsem zvolil intervaly dané hranicemi: výkony do roku 1990, mezi lety 1991-2000, 2001-2010 a po roce 2011.

Patrné je, že u žen bylo nejvyššího počtu nejlepších výkonů dosaženo v letech 2001-2010, u trati 10 000 m o dekádu dříve. Nejlepší výkony jsou rozloženy relativně rovnoměrně. Naopak u mužů je tristní situace, kdy zcela suverénně byly historicky nejlepší výkony dosaženy před rokem 1990, a od roku 2001 se žádný z výkonů nezařadil do historické dvacítky. Rekordmanem je v tomto smyslu výkon Emila Zátopka v běhu na 10 000 m dosažený v roce 1954, který si drží v dlouhodobých tabulkách 17. pozici.

Časové rozlišení dosažení nejlepších výkonů na jednotlivých tratí - ženy

Období dosažení výkonu

3000 m

5000 m

10 000 m

Do r. 1990

6

3

7

1991-2000

5

6

9

2001-2010

7

11

4

Po roce 2011

3

1

1

 Časové rozlišení dosažení nejlepších výkonů na jednotlivých tratí - muži

Období dosažení výkonu

3000 m

5000 m

10 000 m

Do r. 1990

17

18

19

1991-2000

6

2

1

2001-2010

0

0

0

Po roce 2011

0

0

0

Zpřísníme-li kritéria na první desítku atletů, je výsledek ještě striktnější, a to především v mužské kategorii, kde nebyl žádný běžec schopen běžet rychleji, než běžci do roku 1990, respektive jeden v 90. letech. Od roku 2000 se nenašel nikdo, kdo by byl schopen se alespoň výkonnostně přiblížit těmto výkonům. Výjimkou je běh na 3000 m, kde se do popředí dostalo šest běžců z let 1991–2000. Zde je nutno podotknout, že to byli z větší části atleti mající jako hlavní trať 1500 m a jejich vysoká výkonnost jim umožnila podat i vysoký výkon na 3000 m.

Časové rozlišení dosažení 10 nejlepších výkonů na jednotlivých tratí - ženy

Období dosažení výkonu

3000 m

5000 m

10 000 m

Do r. 1990

4

2

3

1991-2000

2

4

5

2001-2010

3

4

2

Po roce 2011

1

0

0

 Časové rozlišení dosažení 10 nejlepších výkonů na jednotlivých tratí - muži

Období dosažení výkonu

3000 m

5000 m

10 000 m

Do r. 1990

9

9

9

1991-2000

1

1

1

2001-2010

0

0

0

Po roce 2011

0

0

0

Z tabulek nejlepších výkonů v roce 2011a 2012 zřejmé, že nikdo ze současných atletů se ani zdaleka nepřiblížil hranici dvacátého nejlepšího historického výkonu. Z tohoto pohledu je zajímavá věková struktura, která může naznačit vývoj v dalších letech. Vezmeme do úvahy skupiny mající možnost startu na ME 22 v roce 2013, tedy ročníky 1991 a mladší. Vzhledem k optimálnímu věku pro dosažení vytrvaleckých výkonů, který se pohybuje kolem 25 let a výše, by mělo připadat na tuto věkovou skupinu nejvíce nejlepších výkonů v tomto roce. Na grafech 1 a 2 je deset nejlepších výkonů na 5000 m v závislosti na roku narození. U žen (graf 1) je patrné, že většina výkonů byla dosažena závodnicemi staršími, což však na dlouhých tratích neznamená nutně nemožnost výkonnostního růstu. Problémem však je, že většina z nich má nejlepší výkony z dřívějšího období a je spíše za zenitem své výkonnosti. Ve věkové kategorii do 22 let jsou tři atletky. Zejména výkon K. M. je těsně za výkony starších atletek a vzhledem k jejímu prvnímu místu v tabulkách na 3000 m, je zde předpoklad možného výkonnostního růstu. Ostatní jsou již těmto výkonům vzdáleny, i když to v této věkové kategorii nic neznamená a může dojít k velkému progresu i některé ze závodnic, která není díky své současné výkonnosti v těchto tabulkách zachycena. Takovou perspektivní nadějí se jeví A. D., která se objevuje v tabulkách na 3000 m na 5. místě a která má značný rozsah závodění jak co do spektra atletických disciplín, tak vytrvalostních disciplín obecně. V současnosti je obtížené soudit, jaké vrcholné výsledky přinese takto koncipovaná příprava v juniorském věku v dospělosti. Všestrannost této vytrvalostní přípravy může být do budoucna pozitivem, ale současně může být i limitující. Obecně však platí, že nejlepší závodnice na všech tratích jsou daleko za nejlepší dvacítkou výkonů a prvenství K. M. na 3000 m je spíše odrazem slabé výkonnosti atletek v optimálním vytrvaleckém věku než jejího mimořádného výkonu. Tři závodnice jsou z věkové kategorie přesahující 30 let. V běhu na 10 000 m je situace trochu zkreslená nedostatkem startů na této trati. V tabulkách suverénně vede I. S., která dosáhla v rámci olympijské maratonské přípravy svého nejlepšího výkonu a posunula na 16. místo v nejlepší dvacítce výkonů. Věkově však přestupuje v roce 2013 do kategorie veteránek, což není nejlepším vysvědčením pro mladší závodnice. Druhá v pořadí roku 2012 K. P. figuruje v dlouhodobých tabulkách na 19. místě a její další výkonnostní progres je otázkou. Pozitivní je, že některé závodnice dosáhly lepšího času při M ČR v silničním běhu na 10 km, což dává určité předpoklady pro další žádoucí výkonnostní posun.

U mužů je situace ještě horší, i když i zde jsou na třetím a šestém místě závodníci věkově spadající do kategorie s možným startem na ME 22 v roce 2013. Ovšem odstup v jednotlivých disciplínách na nejlepší výkony je propastný. Navíc je zřejmé, že zde není perspektiva výkonnostního posunu, protože i závodníci v optimálním věku mají své limity dané výkonnostní na kratších tratích. Zde prostě platí, co bylo uvedeno dříve - pokud nemá závodník výkon na úrovni alespoň 13:45 na 5000 m, nemůže pomýšlet na výkon úrovni Emila Zátopka z roku 1954, tedy pod 29:00 min. Obdobný vztah samozřejmě platí mezi výkonností na 3000 m a 5000 m. Naopak na rozdíl od žen se nedostal letos mezi nejlepší desítku žádný z třicátníků a starších. To ovšem nelze považovat za pozitivum, ale vzhledem k výkonům za negativní vývoj s malou šancí na výrazné zlepšení v příštích letech.

Graf 1: Deset nejlepších výkonů na 5000 m ženy podle roku narození

Graf 1: Deset nejlepších výkonů na 5000 m muži podle roku narození

Analyzujeme-li v tomto duchu české rekordy, zjišťujeme, že u žen je situace opět příznivější. Pouze nejlepší výkon v běhu na 5000 m byl dosažen před rokem 1990, v běhu na 3000 m v roce 1998 mimořádným výkonem Andera Šuldesová, a v běhu na 10 000 m v roce 2000 Alena Peterková, která však byla později diskvalifikována pro dopink. U mužů spadá pouze rekord na 5000 m do období před rokem 1990, zbylé rekordy do období 1991–2000. Jsou však dílem jednoho mimořádně talentovaného běžce tohoto období. V následné dekádě se těmto jeho výkonům již nikdo nepřiblížil.

České rekordy v bězích – ženy                                           České rekordy v bězích – muži

3000 m

Šuldesová Andrea

8:52.05

30.08.1998

5000 m

Hamhalterová Monika

15:44.11

21.06.1988

10000 m

Peterková Alena

32:27.68

15.07.2000

3000 m

Pešava Jan

7:46.72

27.06.1998

5000 m

Sýkora Jiří

13:24.99

01.08.1980

10000 m

Pešava Jan

27:47.90

08.06.1998

 

 

 

 

Obdobně můžeme analyzovat odstupy za 20. nejlepším výkonem v historických tabulkách, viz tabulka.  Z tabulky je zřejmý propastný rozdíl především v běhu na 5000 m u mužů, který se zákonitě promítá i do tratě 10 000 m. Naopak u žen odstupy odpovídají a díky Ivaně Sekyrové dokonce na trati 10 000 m tento výkon překonávají.

Rozdíl mezi dvacátým výkonem historie na dané trati a nejlepším českým výkonem roku 2012

Kategorie/disciplína

3000 m

5000 m

10 000 m

Ženy

-5,37 s

-10,08 s

+13,93 s

Muži

-5,72 s

-39,20 s

-8,41 s

Poslední pohled na vývoj výkonnosti v bězích v Česku je možné prostřednictvím průměru deseti nejlepších výkonů v určitých letech. Pro zajímavost uvádím tento přehled v kategorii mužů pro disciplíny 5000 m a 10 000 m, kde je výkonnost nejhorší. Z tabulky je zřejmý trvalý propad, který nelze považovat za cyklický, ale jde o dlouhodobou záležitost.

Průměr 10 nejlepších výkonů ve vybraných disciplínách a rocích u mužů

Disciplína/Rok

1975

1980

1985

1990

2005

2012

5000 m

13:49,54

13:48,04

13:55,98

14:01,7

14:46,32

14:40,51

10 000 m

29:04,31

29:23,7

29:26,18

29:46,93

31:24,1

30:59,58

 K zamyšlení

Stávající výkonnost ve vytrvaleckých disciplínách má především v mužské kategorii dlouhodobě sestupnou tendenci. V každé kategorii jsou sice mezi nejlepšími dva až tři závodníci z věkové kategorie do 22 let, nicméně i oni mají velký odstup za evropskou, natož světovou špičkou a je otázkou, zdali budou schopni dosáhnout potřebné výkonnosti. U vytrvalců v optimálním věku je zřejmé, že jejich výkonnostní limit, daný i výkony na kratších tratích, je limituje a není možné beze změny přípravy u nich dosáhnout takové výkonnosti, aby mohli bojovat o finálová místa např. na evropském šampionátu. Určitou výjimkou je běh na 3000 m u mužů, kde jsou ovšem výsledky „zkresleny“ mílaři, kteří na této trati často startují.

Příčin tohoto stavu je několik a jejich rozbor by si určitě zasloužil samostatný článek. Na tomto fóru si dovolím uvést své postřehy, které jsem získal po návratu do vrcholové atletiky po 15 leté odmlce. Některé z těchto příčin souvisí s vývojem v naší společnosti po roce 1990, a které se stávají jevem obecným a negativním – klesající zdatnost dětí a mládeže, nárůst obezity, omezení časoprostoru pro spontánní pohybové aktivity, jiné spadají na vrub atletického hnutí. Jako primární subjektivně vnímám následující.

1. Chybí systematická práce s výsledky laboratorního a terénního testování (laktátová křivka), a to i u některých nejlepších reprezentantů.

2. Tříští síly v mnoha závodech v průběhu celého roku, což neumožňuje soustředěnou přípravu na určité období, disciplínu a výkon. Typickou ukázkou bylo letošní M ČR družstev v Táboře, odkud většina vytrvalců spěchala, po svém startu do Prahy, na večerní silniční běh. Jestliže v průběhu roku startuji bez rozmyslu v krosech, na dráze, na silnici, těžko mohu dosáhnout vrcholové výkonnosti.

3. Opakuji tezi o nedostatečné výkonnosti na kratších podpůrných tratích. Stačí si udělat součet výkonu na 5 km a připočíst koeficient podle typu běžce (rychlostní, vytrvalostní) a je patrné, že nelze očekávat výrazný posun v tabulkách v nejbližším období. 

4. Chybí centrální testování, které nebylo samoúčelné, pokud se s jeho výsledky posléze pracovali osobní trenéři.

5. Chybí středohorská příprava, kterou nenahradí dvě čtrnáctidenní soustředění, jedno v Tatrách (1300 m n. m.), jedno porůznu v nadmořské výšce cca 1900 m n. m. V 80. letech minulého století jsme pravidelně využívali středohorskou přípravu na Štrbském Plese v rozsahu min. čtyř 14, spíše 21 denních pobytů, současně jsme navíc experimentovali s 21 denním tréninkem ve výšce 1900-2000 m n. m. v Nízkých Tatrách – hřebenovka v okolí Ďumbieru.

6. Vše výše uvedené povětšině souvisí s penězi. Je to tedy i otázka finančních prostředků, která výrazně ovlivňuje způsob a systém přípravy, stejně jako i u některých počty a nekoncepčnost startů (respektive koncept je jeden – vydělat běháním peníze).

7. Výběr talentů a práce s nimi.                                                                                                     

8. Vzhledem ke statistické pravděpodobnosti by se měl v tomto desetiletí vyskytnout běžec typu Jana Pešavy, který by měl být schopen dosáhnout nejvyšší evropské výkonnosti. Totéž platí pro kategorii žen.

A na závěr

Na základě výše uvedené diskuse můžeme shrnout, že se především v mužských kategoriích nacházejí dlouhé tratě v období hlubokého poklesu výkonnosti, který se zřejmě ani v příštích letech nezlepší a bude trvat. Lepší situace se jeví v ženské kategorii.

V obou případech platí, že propast za nejlepšími českými výkony je velká a není tu jednoznačný talent, jako byl Jan Pešava, který překonal na konci 90. let minulého století rekordy na 3000 m a 10 000 m a těsně zaostal za rekordem v běhu na 5000 m.

Výsledky této analýzy při porovnání s vývojem v evropských a světových aktuálních i historických tabulkách ukazují i propastný rozdíl mezi výkony v bězích v Evropě a ve světě, kdy se nejlepší výkony vzdaluji stále se posunujícím světovým rekordům. Bohužel posledním českým vytrvaleckým rekordmanem byl Emil Zátopek. Od té doby dochází jen k narůstání rozdílu mezi českými a světovými rekordy s jedinou výjimkou, kterou byl Jan Pešava.