Spolek pro obnovu tělesné zdatnosti
Vytvořil:
© 2010 B.A.T. Program s.r.o.
KdeKdyJak.cz

Únava

Únava -  jednoduché krátké slovo, které skrývá komplikovaný děj. S únavou se každý z nás setkal, od té se spíše psychickým základem až po skutečné tělesné vyčerpání. Únava je totiž standardní fyziologický proces, kterým organismus reaguje na prováděnou zátěž.

Co se sebou nese únava ve sportu?
 
Ve sportu lze rozlišit několik stupňů únavy, od té běžné, fyziologické až po patologickou únavu akutní i chronickou. Podle stupně se pak projevuje:
 
1. poklesem výkonnosti
2. změněnou reakcí na zevní i vnitřní podněty v psychické reakci
3. odlišnou odpovědí jednotlivých tkání na zevní podněty
4. zvýšenou pravděpodobností zhoršení skrytých onemocnění a vrozených poruch
5. zvýšeným rizikem zranění
 
Běžná fyziologická únava představuje normální děj, který lze popsat jako dynamické období odpovědi organismu na prováděnou zátěž. Vzniká tak, že dochází k hromadění produktů svalové práce – v tomto případě laktátu (kyseliny mléčné) a poklesu pH za současného vyčerpání energetické rezervy organismu. Současně dochází k ovlivnění centrální nervové soustavy.
Při extrémních stavech může pH klesnout i pod 7,0. Osobně jsme při extrémním anerobním tréninku čtvrtkařů a půlkařů zaznamenali pH 6,9.
 
Jaké jsou známky únavy?
 
U prvního, fyziologického stupně únavy je zaznamená každý sám. Jde o hyperémii pokožky, začíná pocení, tachykardie (zvýšení tepové frekvence), tachypnoe (zrychlené dýchání) a subjektivně vnímáte prováděnou zátěž (nikoli únavu) – tedy víte, že zrovna běžíte 5 km a hezky to začínáte cítit v nohách, ale ten pocit není nepříjemný.
 
Druhý stupeň je typický pro velkou tréninkovou zátěž a projevuje se:
 
- hyperémií pokožky s možným objevením bílých okrsků
- profůzním (silným) pocením
- tachykardií (až 200 % klidových hodnot)
- tychypnoí s prohloubeným dýcháním a případně i občasným stridorem (šelestem při dýcháním, způsobeným zúžením dýchacích cest)
- drobnými známkami poruchy nervosvalové koordinace v oblasti mimického svalstva prstů ruky
- zpomalením vnímání pojmů a jejich zpracováním (proto nemá smysl udělovat sportovci v těžkém závodě dalekosáhlé pokyny, ale jen krátké, pokud možno jednoslovné)
- zpomalením reakcí na jemné podněty
- poruchami prostorového vnímání
- svalovou bolestí
- pocitem tlaku v epigastru (oblasti žaludku)
- pocitem únavy
- bolestí hlavy
 
Jak už bylo řečeno, fyziologická únava i druhého stupně (nikoli však pravidelně, ale při závodech nebo těžkých trénincích) do sportu patří. Pokud je trénink na jakékoli úrovni správně koncipován, dochází k úplnému zotavení do dalšího tréninku. Jestliže se však únava prohlubuje, je buď velmi náročný trénink, neodpovídající aktuálním možnostem vašeho organismu, nebo pokud je tréninkový proces v pořádku, může jít o další vnější faktory. K nim patří např. začínající či probíhající onemocnění (a rovnou si řekněme, že pokud se sportem neživíte, je nejlepší sportovat jen 100 % zdravý) nebo o kumulaci zátěže např. z pracovního a tréninkového procesu. Pak je třeba upravit nikoli trénink, ale denní či pracovní režim, samozřejmě pokud je to možné.
 
Patologická únava už je bohužel adaptací na změněné podmínky zevní a vnitřní nefyziologickou maladaptací (čili špatnou adaptací). Neadekvátní zátěž celková (nebo i místní) je výsledkem buď snížené tolerance vůči zátěži (z řady příčin, např. onemocnění) nebo nadměrné či nevhodné zátěže, např. při extrémním výkonu, kdy člověk vůlí překoná „obranné mechanismy“ a bojuje doslova a do písmene do padnutí. Horší variantou je podání extrémního výkonu, na který není organismus trénován, pod vlivem dopingu. Takováto situace může vést k poškození organismu i smrti, jak dosvědčují některé příklady z historie sportu. To už však nemá se sportem dělaným pro radost a zdraví nic společného. Při rekreačním a výkonnostním sportu bychom se s projevy patologické únavy setkávat neměli, pro úplnost je však doplním.
 
Projevy patologické únavy jsou v lehčí formě následovné:
 
- pocit slabosti
- bolesti nebo točení hlavy
- oční skotomy (výpadky zorného pole)
- nausea neboli nevolnost
- pokles krevního tlaku
- nitkovitý puls
- tachypnoe se stridorem
- zpomalení reakce na podněty střední intenzity
- poruchy mluvy (opakování slov, nesrozumitelná dikce)
- křeč mimického svalstva
- třes prstů
- bledost pokožky a sliznice
- změny salivace (slinění)
- opakované myšlenky
- zkratková reakce
 
V těžší formě se symptomy stupňují a tento stav již nemá se sportovním tréninkem ani výkonem nic společného, obzvláště při rekreačním a výkonnostním sportu, ale jeho řešení již spadá do kompetence lékaře (v některých případech i RZS). Typické příznaky jsou:
 
- zsinalost v obličeji
-akrocyanosa (namodralé až fialové zbarvení periferních částí těla)
- cyanosa sliznic
- dušnost se stridorem
- nitkovitý až nehmatný puls
- palpitace
- zvracení
- pokles krevního tlaku
- kolaps
- změny svalového tonu (Křeče, ochablost, záškuby)
- poruchy termoregulace
- proteinurie, hematurie a oligurie (bílkoviny nebo krev moči, snížení tvorby moči)
- epistaxe (krvácení z nosu)
- známky oběhového šoku
 
Jak tedy předcházet nadměrné únavě z tréninku?
 
Stačí dodržovat pár zásad, mezi které patří.
 
1. Dodržováním elementárních zásad jako je přiměřenost, postupnost atd. Tedy racionálně a správně vedené sportování (trénink).
 
2. Dbát na pravidelný denní režim, sice je hezké, že chodíte jednou trénovat o půlnoci, jindy po ránu, ale více prospívá pravidelnost, je-li to samozřejmě vzhledem například k zaměstnání možné.
 
3. Správná výživa a pitný režim (zajistit dostatečný přísun všech potřebných látek s příslušnou energetickou hodnotou).
 
4. Správné vybavení a technika pohybu (cvičení)
 
5. Dostatečný odpočinek i aktivní (čas věnovaný jiné sportovní činnosti). Už za své rané praxe jsem si stvořil heslo, které dnes na Dukle hojně slýchám. Nepamatuji si, jestli jsem byl první kdo ho na konci sedmdesátých minulého století (tfuj, to zní hrozně) používal nebo jsem ho od někoho převzal, ale v té době jsem byl rozhodně jeden z mála, který tvrdil: trénovat a dřít umí každý blbec, ale odpočívat, to každý neumí, to je umění a v tom je jedno ze základních tajemství tréninku. A to se mi neustále potvrzuje po celý život a pro konkrétní příklady bych nemusel chodit daleko. Nejde tedy o to, naběhat za týden 100 km a být z toho udřený a běžet Běchovice za hodinu, nebo naběhat sedmdesát kilometrů, být v pohodě a běžet je za tři čtvrtě hodiny.
 
6. Pamatujte: stejný trénink nenese stejné výsledky – jednoho může dovést do stádia chronické únavy, jiného k vysoké výkonnosti.
 
7. Zařazení regeneračních procedur do tréninkového procesu – sauna, pára, plavání, whirpool, automasáže, různé druhy masáže. Dneska jsou mnohé dostupné v každém lepším aquaparku.