Spolek pro obnovu tělesné zdatnosti
Vytvořil:
© 2010 B.A.T. Program s.r.o.
KdeKdyJak.cz

Metodika

Jak si koupit běžky

Současná nabídka běžeckých lyží je široká a pro laika je obtížné se v ní orientovat. Nicméně pokud vychází ze základních pravidel, neměl by z nákupu odcházet nespokojen. Co tedy musíme vědět, než jdeme kupovat běžecké lyže.  

1. Lepší je nakupovat u odborníků, v hypermarketu sice nakoupíte možná levněji, ale pravděpodobně se nedočkáte odborné porady. Výhodou je také obvykle bezproblémová reklamace. U specialistů vám většinou dokážou slušně poradit, aniž by vás sedřeli z kůže a vy odcházeli s vybavením hodným mistra světa za 30 000 Kč. Samozřejmě i s takovým přístupem se lze setkat, jakmile vám začnou nutit spoustu zbytečností nebo závodní lyže, když chcete turistické, odejděte, navzdory slovům o výhodném nákupu. Pro vás obvykle výhodný není.
2. Předem musíte vědět, jestli chcete běžky pro turistiku či poněkud sportovnější lyžování. Současně si také ujasněte, jestli budete jezdit více v upravené stopě nebo mimo ni. Také je dobré mít představu četnosti lyžování – vyrazíte-li na lyže jednou dvakrát do roka nebo každý týden. Pokud se řadíte k výkonnostním sportovcům, ujasněte si, zdali budete více jezdit klasiku nebo bruslit či vystačíte s kombi lyžemi.
3. Rozhodněte se, kolik chcete za lyžařskou výbavu investovat. Nejde jen o lyže, ale především o boty, vázání, hole a další doplňky včetně vosků.
4. V žádném případě nešetřete na botách. Ty si vyberte jako první. Boty vám musí sedět a být pohodlné. Pro turistiku volte rozhodně zateplené. Pro sportovní lyžování volte podle techniky – vyšší boty na klasiku využijete i při bruslení. V pevných bruslařských kotníkových botách se naopak jezdí klasika hůř. Kupujete-li kombi, kupte boty kotníkové na klasiku. Nenajezdíte-li toho tolik, spíše jedete ve stopě od hospody k hospodě, kupte si zateplené.
5. Od bot se odvíjí vázání. Pokud jezdíte rekreačně a hodně příležitostně a nechce se vám příliš investovat a současně se budete pohybovat povětšině ve stopě – volte klasické 75 mm vázání. Je jednoduché, levné a trvanlivé. Pořídíte ho kolem 200 Kč. Ostatní vázání typu NNN i SNS se pohybují v turistické verzi od 900 Kč. Přednost dejte manuálním, oceníte to zvláště při jízdě mimo stopu. A pozor – bota a vázání musí být NNN nebo SNS.
6. Konečně vybíráme lyže. Na výběr jsou speciální lyže pro backcountry, turistiku, rekreační sport a závodění. Navíc se pak odlišují sportovní lyže ve variantách kombi, klasika a bruslení (skate, volný styl).
Backcountry – pohyb hlavně mimo upravenou stopu, nejširší, obvyklá šíře až do 62–52–60 případně užší. Vhodné pro širší vázání určené pro backcountry šíře 56, ale i 67 mm. K tomu samozřejmě speciální boty, určené pro tento typ vázání a typ lyží.
Turistické – obvyklá šíře se pohybuje okolo 54–48–52. Opět podle převažujícího zaměření lyžování volte vázání (znovu opakuji, není se třeba při příležitostných vyjížďkách žádnou chybou použít levnou, ale spolehlivou klasickou 75). Vhodné jsou pro pohyb v upravené stopě, ale nezradí ani mimo stopu. K tomu je však třeba mít vhodné boty. 
Výkonností sport – vysloveně jízda v upravených běžeckých stopách nebo tratích upravených pro bruslení s pevným povrchem, nikoli v bořícím se sněhu. Lze vybrat ze tří variant – kombi, určené pro klasiku i bruslení, lyží pro klasiku a bruslení. Zatímco pro klasiku mají nižší kategorie ještě klasický telemarkovský profil a blíží se turistickým 51–46–48, ty skutečně určené pro běhání, jsou obvykle šíře 45–45–45 případně i 44–44–44.
Výběr podle techniky
Pro klasiku vybíráme lyže delší, ale pozor, již nikoli po zvednutou paži. Lyže delší jak 215–220 cm, což hravě dosáhne každý člověk vyšší 185 cm, se pak hůře ovládají. Přeci jenom jste s nimi méně obratní. Kupte si lyže cca 10–20 cm nad vaši výšku.
Naopak na bruslení se kupují lyže kratší, obvykle do výšky postavy + 10 cm. Pozor ale zase na velmi krátké, nekupujte lyže pod výšku vaší postavy.
Výběr podle tvrdosti
Nejdůležitější faktor!!! Lyže se vyrábí ve dvou až třech stupních tvrdosti. Vybrat správnou tvrdost je důležité pro vaše další pocity z lyžování. Lyže jsou mírně prohnuté do oblouku, a čím tvrdší, tím větší hmotnost je třeba k jejich „prošlápnutí“. Koupíte-li si příliš tvrdé, neprošlápnete je a styčná plocha se sněhem bude malá, lyže vám bude ustřelovat, místo v mazací komoře, budete nuceni mazat po celé lyži. Příliš měkké lyže zase naopak prošlápnete tak, že se třecí plocha zvětší příliš a budou pomalé. Ve slušném obchodě vám tvrdost změří ve vztahu k vaší váze. Tvrdost orientačně proměříme papírovou zkouškou – lyže položte na rovnou plochu a pod místo, kde bude vázání, do středu dejte obyčejný papírek. Stoupněte si na lyže, váha je rovnoměrně rozložena na obou. Jestliže papírek nevytáhnete, jsou příliš měkké. Pokud nad papírkem zůstává mezera, jsou příliš tvrdé. Při optimální tvrdosti by se měl papírek přiměřenou silou pohybovat po větší části délky mazací komory.
Výběr podle skluznice  
U turistických lyží se někdy skluznice opatřují tzv. šupinami nebo tuleními pásy, které mají ulehčit stoupání. Stoupavost těchto lyží bývá skutečně obvykle lepší, na druhou stranu jsou však i pomalejší - tupější při jízdě nejen z kopce, ale i po rovině. Zvažte, zdali je lepší věnovat pozornost mazání lyžování si užít nebo takto mechanicky ovlivnit skluz lyže. Možná bych je doporučil pro méně zdatné seniory, ale jinak …
Vrtule
Kdysi strašidlo při koupi sjezdovek i běžek, dnes neopodstatněné díky výrobní technologii i použitým materiálům. Dnes padá většinou na vrub neodbornému sladování. Pokud ale chcete mít jistotu, dejte lyže opět na rovnou plochu, kromě středové mazací části k ní musí přiléhat celou plochou, žádné kolébání. Pokud lyže rovnoměrně nepřiléhají, neberte je a nechte si přinést jiný pár.
Podle značky a kvality
Značka není rozhodující. Pominu-li už od pohledu šunky, například novoměstský Sporten vyrábí pod svou značkou jen 10 % produkce, ostatní se prodává pod více renomovanými značkami Fischer, Rossignol, Atomic, Madhus. Rozdíl je pak hlavně cenový. Lyže Sporten vás rozhodně, stejně jako fischerky, nezklamou. U žádné z těchto značek se nemůžete mýlit, stejně jako u Peltonen, Salomon a další. Samozřejmě kvalitnější lyže jsou dražší. Pro rekreační sport stačí Sporteny za 1000 Kč, pro výkonnostní spojený s občasným závoděním se dostáváme k lyžím za 3-5000 Kč.
7. Hole
Nedílnou součástí výbavy jsou hole. Výška je opět odlišná pro klasiku a pro bruslení. Pro turistiku a backcoutry stačí délka určená klasicky – do podpaždí. Pro sportovní běh klasikou si kupte hole po ramena a na bruslení po nos. Méně zdatní lyžaři raději o 5 cm kratší.
Slušné hole jsou k mání kolem 400–500 Kč, duralové s košíčkem a plastovou nebo korkovou rukojetí. Pro závodění oceníte pak hole z kompozitních materiálů, ale pozor, abyste je pak neměli dražší než běžky.

Příprava nových lyží

Donesli jsme si z obchodu běžky. Co s nimi dál? Je nezbytné položení základní vrstvy vosku – tzv. parafínování. Pokud vám ho nenabídl prodejce, musíte tak učinit sami.

Ve specializovaných prodejnách vám totiž nabídnou základní úpravu, někdy dokonce, pokud lyže zakoupíte u nich, zdarma. Pak je to jednoduché. Jinak musíte koupit parafín a lyže si připravit sám.
Proč se parafínuje? Kromě toho, že kdo maže, ten jede (zlepšení vlastností skluznice) ji takto chráníme před vysušováním a nechlupatí, nebělá – tedy pokud to není způsobeno nekvalitní skluznicí. Někdy totiž ani profi ošetření nepomůže. To je případ závodních Sportenů – Bohemek – lepší je v tomto případě jít do cenově srovnatelných Fischerek nebo Madhusů. Bohemky mají bohužel méně kvalitní skluznici.
Dnes se používají různé parafíny včetně parafínů s fluorkarbonem (označené HF), které se prodávají v různých variantách v cenách okolo 900 Kč. Nicméně je využijete klidně i na sjezdovky. Nebo můžete použít speciální běžecké parafíny či jen starší nebo nové parafiny, které pořídíte kolem 200 Kč, ideálně modrý nebo fialový, nebo klidně starší sjezdařské vosky – opět nejlépe modrý, byť pravověrným běžcům se otvírá při čtení těchto řádků nůž v kapse. Pro turistiku vám stačí glider. Vyhněte se však tekutým gliderům.
Skluznice se lehce přejede jemným fibertexem, očistí se a nanese se první vrstva parafínu. Někdo nanáší studený vosk a pak zažehluje, jiný nanáší lehce vosk lehce zahřátý. V každém případě musí být dostatečné vrstva, pokrývající pokud možno rovnoměrně celou skluznici. Pak přijde na řadu žehlička (pozor na teplotu, aby se nespálila skluznice), podle druhu vosku teplá cca 100-120 °C. U některých speciálních tvrdých parafinů se doporučuje i 160 °C, ale tady fakt pozor, abyste nezaplakali nad výdělkem. Lepší se jeden rovnoměrný souvislý tah než nějaké šmidlání z přejíždění sem a tam. To si časem natrénujete. Hlavně vám musí klouzat rovnoměrně po vosku, nikoli po skluznici – proto je důležité ho nanést v dostatečné vrstvě a po celé skluznici. Nadměrné teplo škodí nejen skluznici, ale i voskům – především těm drahým, protože může ničit právě ty složky, pro které jsou drahé. Vosk se rovnoměrně zažehlí, aby se vpil do skluznice, a nechá se vychladnout. Pak se vezme škrabka a skluznice se rovnoměrně stáhne. Osobně používám vedle klasické škrabky i upichovák (upichovací nůž používaný na soustruhu) – ale bacha na sklon a sílu záběru, aby nezajel do skluznice. Začátečník by měl asi použít plastovou škrabku nebo speciálně k tomu škrabku určenou. Pak skluznici uhladíme kartáčem a jedeme druhé kolo.  Celý cyklus – parafin-zažehlení-seškrábnutí-uhlazení opakujte minimálně 3x, lépe 5x. Po posledním cyklu skluznici vyleštěte a máte ji připravenou k použití. Nezapomeňte samozřejmě také na ošetření a čištění žlábku!!!
K žehlení stačí obyčejná stará žehlička s termostatem. Prodávají se i speciální, ale pod tisícovku nejdou. Stejně tak škrabky, kartáče (včetně bronzového) a další udělátka.  
Další parafínování by mělo následovat cca po 100 km. Pak podle potřeby a druhu sněhu.

 Jak správně lyže namazat

Máme vybrané lyže, naparafinovanou skluznici a chystáme se vyrazit do stopy. Jak tedy správně namazat?

1. Dělení vosků

Základní je na glidery a parafíny (skluzové) a stoupací (na obrázku odrazové) - obrázek převzat z internetu, autor originálu nechť se nezlobí.

Stoupací vosky se dělí na tuhé, tekuté a práškové.  Rozlišeny jsou tvrdostí a barvou, která určuje, pro jaký typ sněhu a teplotu se má daný vosk použít. Pozor, hovoříme o teplotě sněhu, nikoli vzduchu. Opět pro základní orientaci poslouží obrázek stažený z internetu, autor originálu nechť se nezlobí). 

Pro běžné i sportovnější lyžování vystačíme se základní sadou vosků, která zahrnuje 4 základní tuhé vosky, dva doplňkové, dva klistry  a skare. Osobně s touto sadou jezdím celý život a jen snad jednou při závodech v Novém Městě jsem si musel od lyžařů vzhledem ke specifickým podmíkám půjčit jiný vosk. Práškové vosky doporučuji nechat závodníkům.

Takže potřebujeme: zelený, modrý, fialový a červený a pak doporučuji modrý extra a červený speciál (tzv. sádlo, pro těžký, mokrý sníh). Klistry fialový a červený a samozřejmě skare. Krom vosků potřebujete ještě škrabku (plastovou - u swixu se dávala k voskům, teď popravdě nevím, mám staré zásoby) a korek. Pro čištění skluznice pak lze použít i chemické přípravky k tomu určené.

2. Kde a jak mazat

Stoupací vosky, na rozdíl od parafinů, mažeme jen v rozsahu tzv. mazací komory (my jsme říkávali pod patu).

Vosk nanášíme rovnoměrně a roztíráme korkem. Osobně ho nanáším mírně šikmo po šířce lyže, nikoli po délce. Lépe se pak roztírá a vrstva je rovnoměrnější. Hlavně u měkčích vosků pozor na čistotu žlábku. Jestliže není vosk rovnoměrně rozetřen, což je problém především u měkkých vosků, může docházet k zadrhávání, namrzání, nabalování sněhu a podobným nepříjemnostem.

Nanášíme-li více vrstev, což je nezbytné při delších trasách, roztíráme korkem každou zvlášť.

Pokud vosky kombinujeme, což je se také děje, nanášíme prvně tvrdší, na něj měkčí, častá kombinace je modrý a fialový, nikoli fialový a modrý. Jestliže jedeme na delší trasu a čekáme změnu počasí, podle předpovědi je dobré si vzít s sebou vosk o jeden stupeň buď měkkčí nebo tvrdší (bude-li se oteplovat nebo ochlazovat). Naopak kombinujeme i tekuté, do kterých potom lze rozetřít tuhé vosky. Ale to už je pro zkušenější lyžaře.  

Pár pravidel na závěr

Jestliže vosky nanášíme v teple, nechte je venku chvíli vychladnout na teplotu sněhu.

Starší vosky je třeba vždy odstranit, nejde-li to za tepla žehličkou, alespoň je seškrábat škrabkou. Pro lenochy jsou ručeny i různé chemické přípravky na čištění lyží.

Vosk chytá až po nějaké chvíli. Podkluzují-li vám lyže, nepropadejte hned panice. Ovšem, když ujedete kilometr a lyže stále podkluzují, tak to už máte blbě namazáno a nejlepší ej zastavit a lyže přemazat. Druhá varianta je, že jezdíte špatně technicky a netrefujete odraz. Ale to se při rekreačním klouzání snad ani nemůže stát.

S sebou si tedy vemte vždy další vosk, plastovou škrabku a případně korek. Vosk lze ale při troše trpělivosti docela dobře rozetřít i dlaní.