Spolek pro obnovu tělesné zdatnosti
Vytvořil:
© 2010 B.A.T. Program s.r.o.
KdeKdyJak.cz

Základní tréninkové pojmy

Aerobní vytrvalost – tempo (rychlost, intenzita) tréninku, které umožňuje dlouhodobou práci, při které je krytí energie plně oxidativní (aerobní). Při jejím rozvoji uplatňujeme převážně souvislými nebo střídavými metodami, příp. intervalovou metodou.
Tempová vytrvalost – atleti jím rozumí tempo na trati o stupeň delší než je závodní (čili např. pro běžce na 1500 m je tempová vytrvalosti 5000 m). Pro rekreační a výkonností sport se zaměřením na delší silniční a krosové běhy, jejichž průměrná vzdálenost je 10 km, je to tempo přibližně na trati 15 či 20 km. Při jejím rozvoji uplatňujeme především střídavou a intervalovou metodou.
Speciální vytrvalost (speciální tempo) - tempo závodní trati, v našem případě obvykle kolem 10 km. Při jejím rozvoji uplatňujeme intervalovou a opakovanou metodou.
Tempová rychlost – tempo na trati o jeden stupeň kratší než je speciální, pro naše potřeby tempo na trati (1500) 3000 – 5000 metrů. V tomto případě se přesouvá energetické krytí do oblasti anaerobní.  Při jejím rozvoji uplatňujeme metodu intervalovou a opakovací.
Maximální rychlost – nejvyšší rychlost, kterou jsme schopni vyvinout na sprinterských tratích. Obvykle ji měříme na tratích 60 m nebo 100 m. Při jejím rozvoji uplatňujeme především opakovanou metodu.
Aerobní – oxidativní, za přístupu kyslíku. Při fyzickém zatížení je energie získávána oxidativním (aerobním) metabolismem. Hlavním zdrojem energie jsou cukry, cca od 30 min. volné mastné kyseliny a glycerol.
Anaerobní – neoxidativní, bez přístupu kyslíku. Při fyzickém zatížení je energie získávána anaerobním metabolismem. Hlavním zdrojem energie je ATP.
Laktát – kyselina mléčná, produkt anaerobního metabolismu, který je vyplavován do krve. Při anaerobním krytí se hromadí a způsobuje, laicky řečeno, známé ztvrdnutí svalů a těžké nohy.
Kreatinfosfát (CP) – nejpohotovější zdroj energie pro svalovou práci, ve svalech je ho do šesti osmi sekund maximální zátěže. Metabolizován anaerobně.
Adenosintrifosfát (ATP) – zdroj energie pro anaerobní svalovou práci. Jeho využívání nastupuje po vyčerpání kreatinfosfátu a vystačí na cca 90 s intenzivní svalové práce. V krvi se důsledku jeho metabolismu hromadí laktát, který nestačí být odbouráván.
Aerobní práh – za jeho hranici se považuje koncentrace laktátu v krvi na úrovni 2 mmol. Mezi ním a anaerobním prahem je ideální tempo pro rozvoj aerobní vytrvalosti. Laktát je při takto intenzivním zatížení průběžně odbouráván a nehromadí se.
Anaerobní práh – hranice rychlosti (intenzity) tréninku, při níž se mění aerobní získávání energie na anaerobní. Považuje se za ni hranice koncentrace laktátu 4 mmol. Zjišťuje se testováním v terénu nebo laboratoři. V terénu se běží 5x 2 km stupňovanou rychlostí, přičemž po každém úseku se odebírá vzorek pro určení koncentrace laktátu. Ze vztahu rychlost, laktát (případně tepová frekvence při použití sportestru) se určí rychlost, která odpovídá hranici anaerobního prahu, tj. 4 mmol. Případně i příslušná tepová frekvence. Na této hranici jsou oba způsoby získávání energie (aerobní a anaerobní) pro svalovou práci v relativní rovnováze.
Acidosa – kyselost, za normální situace má organismu pH krve 7,24, přičemž na této úrovni je různými fyziologickými mechanismy udržován. Při intenzivní tělesné zátěži se v těle hromadí kyselé produkty metabolismu a dochází k okyselení, acidose, které se projevuje posunem pH na kyselou stranu. Při extrémní zátěži může dojít k poklesu pH až na 6,9 (např. u běžců na 400 m), což už však může mít negativní vliv na organismus.